Kabardinský kůň:Osobní stránka na adrese: mazlicci.svet-stranek.cz

Původ a historie:


Kabardinský kůň pochází z území severního Kavkazu, kde se od jara do podzimu pasou stáda těchto koní na horských pastvinách v nadmořské výšce 2500-3500 metrů nad mořem.
Kabardinec je jako plemeno připomínán již v 16. století. V 17. století se stal proslulým nejprve ve státech sousedících s Kavkazem, později ještě dál. Stal se nejlepším horským koněm na území někdejší SSSR.
Kabardinec dostal jméno podle svého domova v severním Kavkazu-území Kabardinsko-balkarské autonomní republiky. Je to kopcovitá krajina kolem Stavropolu a Kubanu.
Tito koně mají pozoruhodnou schopnost překonávat strmé horské průsmyky, říční brody a pohybovat se i ve vysokém sněhu. Mají také-jak jsem se již zmínila v úvodu-neomylný orientační smysl. Díky němu můžou pokračovat v cestě i potmě nebo za husté horské mlhy.
Plemeno je přirozeně houževnaté a odolné. Jako mnoha asijských plemen je také úžasně vytrvalé. V roce 1935 v průběhu závodu a v roce 1936 při cestě kolem Kavkazu urazili Kabardinci 3000 km za špatného počasí za 37 dní. Takový výkon nebyl dosud zaznamenán u žádného jiného plemene.
Populace tohoto plemene se bohužel stále zmenšuje, například v Německu jsou tři uznaní plemeníci (Edil Ezop, Elessar a Mamluk) a pár klisen. Hřebčíny v Rusku jsou po rychlém úpadku v posledních 15 letech nyní teprve opět v obnově.

Popis a charakteristika:


Čistokrevní kabardinští koně mají převážně tmavou barvu s minimálním počtem odznaků (hnědák, tmavý hnědák, vraník), výjimečně se objeví bělouš, ryzák nebo plavák. Měří 150-160 cm.
Kabardinec má silnou stavbu, robustnější trup a krátké, suché nohy. Zadní nohy má šlachovité, podobně jako mnoha jiných horských plemen. Hlava je dlouhá a má neobyčejně vyklenutý, klabonosý profil.
Chody jsou energické a značně vysoké, což je pro horského koně velmi výhodné při pohybu v nerovném terénu. Kabardinec není příliš rychlý, ale krok má hladký, kadencovaný a také další chody-klus a cval-jsou lehké a příjemné. Jako mnoha jiných horských koní je i některý kabardinec mimochodník.

Povaha:


Povaha kabardinského koně je velmi klidná a poslušná. Je velice charakterní, živý a inteligentní. Dá se velmi dobře vycvičit, což je dědictví kabardince jako koně jezdeckých národů, kdy byl nejcennějším majetkem svého jezdce. Aby se předešlo krádežím, byli koně silně fixováni na svého pána, takže se zloději za své kořisti příliš neradovali. Tito koně mají velice dobrý orientační smysl a extrémně silný stádový pud. Když byli ukradeni, našli rychle cestu zpět ke svému stádu ve velké vzdálenosti, a to i po několika měsících. Jsou to přátelé na celý život a půjdou s vámi kamkoliv.

Využití:


V minulosti se plemeno proslavilo jako vynikající jezdecký a vojenský kůň Čerkesů a jeho krev koluje ve vícero evropských plemenech koní. V současnosti slouží jako kůň pro vytrvalostní soutěže, jezdeckou turistiku a rekreační ježdění.
Ze sportovních úspěchů kabardinských koní v mezinárodních vytrvalostních soutěžích na 160 km můžeme jmenovat například vítězství na mistrovstvích Polska, Ruska a Rakouska, 2. místo na mistrovství Německa a 16. místo na Mistrovství světa 2004 v dubajské poušti.

Zajímavosti:


V chovu je (kromě čistokrevné plemenitby) možné použít křížení s anglickým plnokrevníkem. Cílem tohoto křížení je získání vyššího (do 165cm) a rychlejšího sportovního koně pro parkur, všestrannost a vytrvalostní soutěže. Koně s podílem 25-75 procent anglické krve se nazývají anglokabardinští koně a zapisují se v plemenné knize do speciálního oddílu.
V České republice před několika lety působil anglokabardinský hřebec Kamaz, který i přes svoji malou výšku (152 cm) soutěžil ve skokových až do stupně ST. Ještě ve věku dvaceti let dokázal zvítězit v náročném parkuru stupně S, který měl dvě rozeskakování. Bohužel, v chovu kabartinských koní dal jen 3 hříbata, působil i v chovu českého sportovního ponyho.
V Rusku vyšlo 5 dílů plemenné knihy, poslední před dvaceti lety. V současnosti se plemenná kniha kabardinského koně vede už jen v Německu (Bavorsko). O znovuzavedení evidence v Rusku se diskutuje. Odhadovaná celosvětová populace čistokrevných kabardinských koní se dá počítat na stovky, jde o všeobecně velmi málo početné plemeno. I v jeho domovině je většina koní křížená s jinými plemeny (arab, achalteke, trakén a podobně).
Mimo Rusko se kabardinští koně chovají v soukromých chovech v Německu, Polsku, Francii, Švýcarsku, několik chovatelů je i v České republice a na Slovensku. Chovatelé jsou v kontaktu a hojně spolupracují.


Zdroj: Časopis Koně a hříbata, Zuzana Buřáňová